Jmenuji se Praha
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jmenuji se Praha. Mluví se o mne také jako o Zlaté Praze, to od té doby, co mi král Karel IV. dal pozlatit střechy věží. Narodila jsem se kde jinde než v samotném srdci Evropy.
Zdobí mne na tisíce věží. Jsem městem mýtů, pověstí a legend, vydechuji
historii na každém místě a samozřejmě patřím mezi nejkrásnější a
nejpřitažlivější místa na Zemi.
Jaroslav Seifert o mne jednou řekl: „ Kdo Prahu miluje, nemůže jinak... Je líbezná jak Smetanova píseň...“
Libuše a Přemysl byli mými rodiči. Je to již mnoho století,
ale o mém početí se stále mluví. Má matka Libuše prý zdvihla prst k
východu a pravila: „Vzdálí, co by za den došel, je místo v lese,
které na půlnoc odděluje rokle, na jižní stranu odděleno je od hory
ještě vyšší, a to místo jako opyš úží a snižuje se k veliké řece. Tam
když přijdete, najdete člověka, an teše ze dřeva práh. Pro ten práh
jmenujte místo to Prahou, neb jako knížata a lidé silní jako lvové
proti prahu sklánějí hlavu, aby nenarazili, tak i ten hrad, kterýž tam
bude postaven, první bude ve vší zemi a všechny ostatní hrady hleděti k
němu budou jako přednímu stolci.“ Otec Přemysl nelenil a poslal tam
hned lidi, aby místo budoucí Prahy našli, a když se vše shodovalo, jak
matka předpověděla, postavil tam hrad, budoucí sídlo svého královského
rodu.
Osídlena jsem již asi 15 století, je to tak dávno, že si přesné datum bohužel nedokážu vybavit. Jak jistě všichni víte, v historii jsem byla sídlem mnoha králů a císařů, kteří z Pražského hradu vládli evropským zemím.
Pražský hrad je stále mou chloubou a v současnosti i cílem
mnoha zahraničních turistů. Tato nádherná stavba začala vyrůstat v 9.
století za vlády knížete Bořivoje. Za vlády dalších Přemyslovců se díky
výhodné poloze vysoko nad Vltavou stal centrem českého státu. Hrad byl
několikrát přestavován, zejména za vlády Karla IV. a Vladislava
Jagellonského. Za vlády již zmíněného mého zvelebitele, Karla IV.,
začala v blízkosti Pražského hradu stavba chrámu svatého Víta.
Rozsáhlý areál Pražského hradu mne zdobí komplexem paláců, kostelů,
kaplí, nádvoří, náměstíček a uliček spolu s hradbami a věžemi
středověkého opevnění i s katedrálami a okolními rozkvetlými zahradami.
Musím přiznat, že jsem vždy nebyla pouze centrem veselí a blahobytu,
jako tomu bylo například za vlády Rudolfa II., ale také centrem českých
proher a střádání. K těm posledním a nejtragičtějším neodmyslitelně
patří okupace německými vojáky v letech 1939 až 1945 a sovětská okupace
v roce 1968. V současnosti jsem ovšem svobodným městem a dýchám z
plných plic. Nynější život mi ovlivňuje ruch doby a také velké množství
turistů, kteří mne přijíždějí každoročně obdivovat. A že mají co
obdivovat, jsem totiž pokladnicí uměleckých hodnot vytvořených nejen
českými umělci, ale i mistry z mnoha zemí. Své návštěvníky uchvátím
svým jedinečným kouzlem a neopakovatelnou atmosférou.
O mém životě a historii, Vám budu vypravovat nejlépe sama, až mne přijedete navštívit. Můžete mimo jiné navštívit již zmiňovaný Pražský hrad a Hradčany, Staré Město, Karlův most či Židovské město. Krásnou procházku Vám nabízím v podobě Nového Města s Vyšehradem nebo Petřína.
