EA Hotel Joseph 1699

EA Hotel Joseph 1699 starstarstarstar

 
Částečně oblačno Částečně oblačno Částečně oblačno
Čtvrtek Pátek Sobota
13/4 °C 6/-3 °C 4/-2 °C
Facebook

UNESCO

Židovská čtvrť byla společně s židovským hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2003

Židovská čtvrť

Je unikátním souborem 123 dochovaných domů. Mezi ně patří například 2 synagogy, budova židovské radnice, rabinátu, dále pak chudobinec, nemocnice a dvě školy.

První zmínka o židovské čtvrti se objevuje v roce 1410 v Jihlavské zemské knize. Z tohoto dokmentu je patrné, že se na úzamí tehdejší Třebíče zdržovali židé. Nejednalo se však o nijak rozsáhlou komunitu, nebo dokonce o ghetto, ale o několik rodin žijících na různých místech ve městě. Během staletí probíhalo zcela přirozené osídlování městské části podklášteří, kde se žiovská čtvrť nachází dnes. O ghettu, v pravém smyslu slova, můžeme hovořit až od roku 1723, kdy přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech. Je třeba připomenout, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči zdejším židům. Ba právě naopak. důkazem toho může být, že když výše zmíněný zákon přišel, křesťané, žíjící na úzamí židovskéčtvrti, si "pouze" vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO.

V ghettu žilo několik set lidí. Nejvyšší počet obyvatel byl zaznamenán v roce 1850 a to 1170 osob. V průměru to tedy vychází na 11 osob na jede dům. Po roce 1850 proběhl velký odsun obyvatel, v důsledku reforem, které zrovnoprávnily židys křesťany. Zdejší židé odešli za obchodem do větších měst. Za druhé světové války došlo k jejich deportaci do koncentračního tábora Osvietim. Odtud se jich vrátilo 11. Na krátkou dobu pak znovu vznikla židovská obec. V současé době nežije ve zdejší židovské čtvrti jediný občan, který by se hlásil k Izraeli.

Židovská čtvrť je volně přístupná. Návštěvníky tudy provází naučná stezka, která ve třech jazycích (ČJ, AJ, NJ) návštěvníka upozorňuje na vyjímečná místa a stručně obeznamuje s historií.

Zadní synagoga

Postavena v roce 1669 v renesančním slohu. Vnitřní výmalba pochází z let 1705 - 1707 a zobrazuje oblohu posetou hvězdami a západ slunce. Na stěnách pak návštevník uvidí židovské liturgické texty doplněné florescentními motivy. Na ženské galerii se nachází výstava židovského muzea v Praze, která obsahuje židovské liturgické předměty a předměty denní potřeby. Dále zde návštěvník může obdivovat model židovského města. Model zobrazuje skutečný stav ghetta k roku 1850. Model je interaktvní a kromě češtiny hovoří pěti dalšími jazyky.

Bazilika sv. Prokopa

Románsko-gotická Bazilika sv. Prokopa patří ke klenotům evropského stavitelství. V roce 2003 byla zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví. První stavbou, která vznikla v souvislosti s budováním třebíčského kláštera založeného v roce 1101, byl kostelík sv. Benedikta vysvěcený již roku 1104 pražským biskupem Heřmanem za vlády prvního třebíčského opata Kuny. 
Bazilika byla vybudována v letech 1240 – 1260 v přechodném románsko-gotickém slohu a při jejím budování se uplatnila pozdně románsky orientovaná stavební huť, která k nám přišla z jihozápadní Francie přes Burgundsko a Horní Rýn. Stejně jako samotný klášter, trpěla bazilika v dobách obléhání Třebíče uherskými vojsky r. 1468. Později byla několikrát opravována a upravována a od 1. pol. 16. stol. byla užívána z větší části k účelům světským. Teprve r. 1704 dal Jan Karel z Valdštejna upravit nejméně poškozenou část baziliky, presbytář, na zámeckou kapli, zasvěcenou svatému Prokopovi. Vlastní renovace baziliky byla provedena až v letech 1725 - 1733 za Jana Josefa z Valdštejna. Tuto renovaci provedl architekt František Maxmilián Kaňka, který zchátralou klenbu nahradil barokní síťovou štukovou klenbou. V této době byly vystavěny obě věže ve stylu barokní gotiky. Konečná restaurace baziliky proběhla v letech 1924 - 1935 podle plánů architekta Kamila Hilberta a v r. 1956 byla dokončena stavba zničené jižní kaple s apsidou. Jednou z nejcennějších částí baziliky je vstupní portál, který pochází z počátku 13. století, a byl znovu objeven až v roce 1862. 

Námětem pro výzdobu portálu byl Chvalozpěv tvorstva na svého Stvořitele z knihy Daniel ze Starého zákona. Zvláštní pozornost si zaslouží dochované nástěnné malby v opatské kapli. Fresky pochází z poloviny 13. století a jsou druhé nejstarší na Moravě, po freskách v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě.

Nejzachovalejší a nejstarší částí celého chrámu je románská krypta. Na konci 16. století byla krypta využívána jako pivovarský sklep. Za zmínku jistě také stojí románská rozeta s původní desetidílnou kamennou kružbou. Návštěva Baziliky sv. Prokopa se pro vás jistě stane nezapomenutelným zážitkem.

Židovský hřbitov

Třebíčský židovský hřbitov je jednou z nejvýznamnějších a nejzachovalejších památek svého druhu na Moravě a od roku 2002 se právem pyšní zařazením mezi národní kulturní památky  (nejvyšší domácí kategorie ochrany). Židovský hřbitov je volně přístupný veřejnosti, v případě zájmu o prohlídku s průvodcem kontaktujte správce hřbitova.

Muzeum Vysočiny

Muzeum Vysočiny Třebíč sídlí v bývalém valdštejnském zámku, jenž byl přestavěn v 16. století z původně benediktinského kláštera, který se nachází v severozápadní části města nad levým břehem řeky Jihlavy. Hlavní vchod do zámeckého areálu je mezi dvěma renesančními budovami. Vlastní trojkřídlá zámecká budova uzavírá čtvercové nádvoří s bazilikou sv. Prokopa, která se v podstatě dochovala ve svém původním půdorysném rozvrhu a architektonické výstavbě, a patří k významným románsko-gotickým památkám na našem území. Západně od zámku se rozkládá park, východně ohradní zbytky věží klášterního opevnění.

Městská věž

Městská věž při kostele sv. Martina vznikla původně jako součást městského opevňovacího systému. Přesné datum neznáme, ale muselo to být někdy po roce 1335, kdy dal markrabě Karel (pozdější král a císař Karel IV.) Třebíči rozsáhlá městská práva zároveň s povinností obehnat město hradbami. První písemné zmínky o věži se dochovaly z počátku 15. století, kdy byla věž dostavěna po dnešní ochoz. Vpád uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 znamenal pro město Třebíč pohromu a zničena byla i horní část věže. Snaha uherských vojsk o její podkopání a rozbourání však ztroskotala na pevných základech a důkladně postavených zdech. 
Věž původně stála zcela odděleně od kostela sv. Martina a ke spojení obou staveb došlo až v roce 1716 při rozsáhlé stavební úpravě Svatomartinského chrámu. V průběhu dalších staletí byla věž několikrát poškozena vichřicemi a požáry a došlo k řadě dílčích stavebních změn. K nejničivějším patřil požár v roce 1822, jemuž padla za oběť větší část města a ani věž nezůstala ušetřena. Její část nad ochozem byla zcela zničena a zřítila se do Hasskovy ulice. Pro nedostatek peněz byla zřízena jen nízká stanová střecha krytá šindelem. Toto provizorium vydrželo až do roku 1862. Tehdy město přikročilo ke generální opravě věže, která tak získala v podstatě dnešní podobu. Práce provedl od března do července třebíčský stavitel Dominik Herzán a stavba byla završena 2. srpna 1862 o jejkovské pouti osazením pozlaceného kříže. Součástí rekonstrukce bylo i zřízení hromosvodu. Další dílčí opravy věže byly prováděny v letech 1905, 1936, 1956, 1967, 1976 a 1985. Byt, umístěný na věži v úrovni ochozu obýval hlásný, později nazývaný věžník. Posledním věžníkem byl pan Bohumil Čecháček. Vdova po něm bydlela na věži až do roku 1956. 
V letech 1996-1997 provedla firma Archatt dle projektu firmy Kapucín opravu fasády, výměnu ciferníku věžních hodin a zejména pak vnitřní úpravy věže, které umožní bezpečný přístup veřejnosti na ochoz, odkud se nabízí unikátní pohled na město z ptačí perspektivy. Celkové náklady rekonstrukce z let 1996 -1997 dosáhly výše 5,5 mil. korun a podstatnou část těchto nákladů neslo na svých bedrech město Třebíč. Finančním příspěvkem se podílelo též ministerstvo kultury v rámci programu regenerace MPR a MPZ, dále Komerční banka, Jaderná elektrárna Dukovany a jiní. 
Celková výška věže od terénu po vrcholek kříže je 75 m a stavba je založena na půdorysu 11,5 x 11,5 m. Ochoz se nachází ve výšce 35 m, kříž nad makovicí je 4 m vysoký a otáčí se působením větru. Tento kříž je kopií korozí silně poškozeného kříže z roku 1862 a je dílem vladislavského kováře Pavla Jury. Rozměry věžních hodin (průměr ciferníku 5,5 m, výška číslic 60 cm) je dle dostupných informací řadí na první místo na evropském kontinentu. Věž odjakživa patřila k nejznámějším městským symbolům. Zpřístupněním jejích vnitřních prostor a zejména vyhlídkového ochozu vytváří příležitost k tomu, aby se stala také jednou z nejvýznamnějších turistických atrakcí města.